Karel Gott a jeho Mám styl Čendy: Příběh písně, která baví generace

Základní informace o písni Mám styl Čendy

Píseň Mám styl Čendy patří mezi ty méně známé perly v pokladnici Gottovy tvorby. Karel Gott, přezdívaný Zlatý hlas z Prahy, nás tímto kouskem z 80. let překvapil, když odskočil od svých typických romantických balad k něčemu lehčímu a humornějšímu.

Není divu, že tahle skladba má šmrnc – vždyť za ní stojí osvědčená trojice! Text napsal Zdeněk Borovec, hudbu složil Karel Svoboda a zpíval ji samotný Mistr. Tato trojice – Gott, Borovec, Svoboda – vytvořila mnoho hitů, které dodnes patří ke zlatému fondu české populární hudby. Kolikrát jste si při poslechu jejich společných písní začali mimoděk pobrukovat?

O čem vlastně píseň je? Představte si chlápka, který se cítí jako Čenda – sebevědomý týpek, co si jde za svým a konvence ho nezajímají. Koho z nás by občas nebavilo být takovým Čendou, že? Text srší humorem, melodie se vám zasekne v hlavě a celkově je to prostě fajn oddechovka.

Nahrávka vznikla v Československém rozhlase, kde Gott natočil spoustu svých věcí. Aranžmá písně bylo svěřeno Karlu Vlachovi, jehož orchestr dával Gottovým písním ten správný šmak. Muzikanti první ligy, dokonalý zvuk – prostě profesionální práce, jak jsme u Mistra zvyklí.

Zajímavé je, že písnička nikdy nevyšla jako singl. Objevila se na albu z roku 1985 mezi dalšími žánrově různorodými skladbami. V době, kdy se hudba musela proplétat mezi cenzurními háčky, přinesla tahle skladba osvěžující závan bezstarostné zábavy. Pamatujete si ještě na tu atmosféru osmdesátek?

Píseň se nikdy nezařadila mezi největší hity Karla Gotta, jako byly Lady Carneval nebo Trezor. Na koncertech ji zpíval jen zřídka, většinou když chtěl publikum trochu rozveselit mezi vážnějšími kusy. I tak ale ukazuje, jak všestranný umělec Gott byl – zvládl balady, pop i tuhle humornou polohu, aniž by to působilo křečovitě.

Když si dnes Mám styl Čendy pustíte, uslyšíte v ní mistrovství interpretace. Gott dokázal i do lehčí písničky vložit svůj charakteristický šarm a preciznost. Pro hudební historiky a fanoušky představuje tato skladba cenný dokument své doby a připomínku, že Karel Gott nebyl jen zpěvákem romantických balad, ale umělcem, který si uměl hrát s různými žánry a oslovit posluchače napříč generacemi.

A co vy? Vzpomenete si na melodii téhle písničky, nebo patříte k těm, kteří ji teprve objeví?

Karel Gott a jeho hudební kariéra

Karel Gott, mistr mnoha tváří, zanechal v našich srdcích nesmazatelnou stopu svým kouzelným hlasem a neuvěřitelně pestrým repertoárem. Vzpomínáte si na tu nenápadnou perličku Mám styl Čendy? Možná není tak proslulá jako Lady Carneval nebo dětmi milovaná Včelka Mája, ale dokonale ukazuje, jak byl náš Božský Kája všestranný.

V době, kdy experimentoval s různými hudebními styly, vznikla tahle hravá skladbička s nádechem humoru. Nikdy se totiž nezaškatulkoval do jediného žánru - to by přece nebyl on! Místo toho neustále hledal nové cesty, jak potěšit své posluchače. A právě Mám styl Čendy je báječným únikem od jeho typických romantických balad.

Vzpomínáte na ty zlaté časy 60. let, kdy začínal? Z mladého nadšence se postupně stal fenomén, kterému nikdo neřekl jinak než Zlatý slavík. Za svůj život nahrál neuvěřitelných více než 1000 písní v tolika jazycích, že by jeden žasnul - česky, německy, anglicky, italsky i rusky zpíval, jako by se v těch zemích narodil!

Mám styl Čendy možná neburácí z rádií tak často jako jeho největší hity, ale není to vlastně škoda? Vždyť právě tady můžeme obdivovat Karlovu schopnost udělat si legraci sám ze sebe a vystoupit z role věčného romantika. Pro nás, jeho věrné fanoušky, je tahle písnička jako malý drahokam, který jsme objevili v pokladnici plné diamantů.

A nezapomeňme, že náš Karel dobýval svět daleko za hranicemi naší malé země! V Německu ho zbožňovali jako Zlatý hlas z Prahy a jeho koncerty vyprodávaly sály od Berlína až po New York. Kolik českých umělců se může pochlubit vystoupením v legendární Carnegie Hall?

Spolupracoval s těmi nejlepšími skladateli a textaři své doby. Uměl přeskakovat mezi popem, jazzem i operou s takovou lehkostí, že člověk jen nevěřícně kroutil hlavou. A díky tomu si získal srdce posluchačů všech generací - od babiček po jejich vnoučata.

I když nás v roce 2019 opustil, jeho písně zůstávají s námi jako věční společníci. A ať už si broukáme Lady Carneval nebo se pousmějeme nad Stylem Čendy, víme, že Karel tu s námi stále je, v každém tónu, v každé melodii, která nám připomíná jeho jedinečný talent.

Vznik a inspirace pro píseň

Píseň Mám styl Čendy se zrodila v roce 1979 jako součást repertoáru Karla Gotta, který v té době již patřil mezi nejúspěšnější československé interprety. Autorem hudby byl skladatel Karel Svoboda, který s Gottem spolupracoval na mnoha jeho největších hitech. Text písně vytvořil Zdeněk Borovec, textař, který dokázal mistrně zachytit dobovou atmosféru a vnést do písní humor i nadsázku.

Inspirace pro tuto skladbu přišla v období, kdy Karel hledal něco svěžejšího do svého repertoáru. Vždyť kolik romantických balad může člověk nazpívat, že? Svoboda s Borovcem mu připravili něco úplně jiného - písničku, která si tak trochu střílela z tehdejších módních výstřelků a zároveň je oslavovala. Postava Čendy v písni představovala archetyp sebevědomého mladíka, který udává tón v oblasti módy a životního stylu - což bylo v šedi normalizačního Československa jako pěst na oko, ale právě proto to lidi tak bavilo!

Málokdo ví, že Gott vlastně nejdřív váhal. Představte si to dilema - zpěvák, kterého všichni znají jako elegantního interpreta romantických písní, má najednou zpívat o nějakém frajírkovi Čendovi? Po poradě s producentem Spurným ale kývnul a dnes můžeme říct: ještě že tak! Nahrávka vznikala v pražském rozhlase s orchestrem Ládi Štaidla, se kterým Karel v té době jezdil i na koncerty.

Dobový kontext vzniku písně je neméně zajímavý. Byl konec sedmdesátých let a i přes tu zatracovanou železnou oponu k nám prosakovala disco horečka ze Západu. Svoboda měl vždycky čuch na to, co frčí, a tak do písničky propašoval moderní prvky. Geniální tah - písnička zněla svěže, ale zároveň nepobuřovala soudruhy z kulturní komise.

Borovec při psaní textu vlastně jen pozoroval mladé lidi kolem sebe. Kdo z nás tehdy netoužil být aspoň trochu výjimečný, když všichni nosili stejné oblečení z Tuzexu nebo Prioru? Text písně obsahuje řadu dobových narážek a slangových výrazů, které rezonovaly především u mladšího publika. A to bylo umění - napsat text, který byl nevinný natolik, že prošel cenzurou, ale zároveň mluvil o touze být svůj.

Karel později přiznal, že díky téhle písničce si k němu našla cestu i mladší generace. Jasně, nebyla to žádná Lady Carneval nebo Trezor, pokud jde o prodejnost, ale na koncertech ji lidi milovali. Ukazovala totiž Gottovu druhou tvář - že umí být i hravý a nejsou mu cizí ani modernější rytmy.

Nahrávka vyšla jak na singlu, tak později na desce ...a to mám rád (1980). Spurný, který produkci vedl, odvedl skvělou práci - Gottův hlas zněl pořád jako Gott, ale celé to mělo šmrnc něčeho nového, svěžího. Není divu, že si písnička našla své místo v české pop-kultuře.

Hudební styl a žánrové zařazení

Píseň Mám styl Čendy od Karla Gotta představuje zajímavou fúzi několika hudebních stylů, která se vymyká tomu, co jsme od Mistra běžně slýchali. Není to typická Gottovka, jak ji znáte z rádií!

Vzpomínáte si, jak vás někdy písnička chytne hned po prvním poslechu? Přesně tohle dělá Mám styl Čendy. Pohybuje se někde mezi popem a lehkým rockem, ale přitom si pohrává se swingovými prvky - je to jako když si oblečete klasický oblek, ale místo kravaty si vezmete motýlka v barvě, kterou byste nečekali.

Refrén se vám zasekne v hlavě jako písnička z reklamy - jednou ho uslyšíte a pak si ho celý den broukáte při mytí nádobí. Melodie má takový ten retro šmrnc, jako když si pustíte staré desky po babičce, ale zvuk je svěží a moderní.

Není to žádná složitá hudební matematika - je to popová píseň s nádechem nostalgie, která vás vrátí do časů, kdy se nosily zvonáče a barevné košile. Přesto nezní jako muzejní exponát! Představte si, že máte staré Porsche, ale s novým motorem - přesně tak tahle písnička funguje.

Nástroje? Klasika - bicí, basa, kytara, klávesy - ale pak uslyšíte ty dechy a najednou je to jako když do hospody na rohu vejde chlápek v smokingu. Ten kontrast je naprosto báječný!

Hudebně je to jednoduché jako víkendový výlet na chatu, žádné komplikované akordy nebo změny tempa, které by vás nutily přemýšlet. Rytmus si pohrává s běžným popovým tepem, ale občas vám podrazí nohy swingovou synkopou - jako když tancujete a partner udělá nečekaný krok.

Když si vzpomenete na typického Gotta, vybaví se vám spíš romantické balady nebo italsky laděné šlágry, že? Tady je ale úplně jinde! Uvolněný, hravý, jako by vám říkal: Podívejte, umím i tohle. Jeho hlas se tady vznáší nad hudbou s lehkostí motýla, který přesně ví, kam letí.

Text? Nic složitého, žádná hluboká životní moudra. Je to jako když si dáte v kavárně sladký dezert - nepotřebujete k tomu filozofickou přednášku, prostě si to užijete.

V kontextu české pop music je Mám styl Čendy jako ten sympatický strýček na rodinné oslavě, který dokáže pobavit všechny generace. Není to píseň, kterou by každý znal, ale když ji uslyšíte, nebudete litovat.

Zvukově je všechno vyladěné do posledního detailu - Gottův hlas je v popředí jako hlavní hvězda večera, zatímco nástroje vytvářejí dokonalé pozadí, které nikdy nepřekáží.

Z pohledu Gottovy kariéry jde o zajímavý moment, kdy si už jako uznávaná legenda mohl dovolit experimentovat. Je to jako když úspěšný šéfkuchař po letech vaření podle osvědčených receptů zkusí něco nového jen proto, že ho to baví. A ta radost z tvorby je v každém tónu písně cítit.

Text písně a jeho význam

Text písně Mám styl Čendy od Karla Gotta je naprostý klenot, který často uniká pozornosti. Ústředním motivem je postava Čendy - archetyp člověka, který si zachovává svůj osobitý styl bez ohledu na aktuální trendy či očekávání okolí. Je to vlastně taková nenápadná hymna individuality v moři konformity.

Když si tu písničku pustíte, nemůžete si pomoct a začnete se usmívat. Ta bezprostřednost a lehkost vás prostě vtáhne. Jenže pod tím vším se skrývá docela hluboká životní moudrost - jít vlastní cestou, nepodlézat módním vlnám a zůstat sám sebou. Mám styl Čendy, to je moje cesta - kolikrát v životě jsme se přizpůsobili ostatním, místo abychom zůstali věrní sami sobě?

V době, kdy byla píseň nahrána, byl Karel Gott již etablovanou hvězdou české populární hudby s pevně daným repertoárem a image. Tenhle song byl vlastně takový malý únik ze škatulky, do které ho všichni rádi zavírali. Vzpomínáte, jak nás všechny překvapilo, když Mistr najednou přišel s něčím tak odlehčeným a hravým?

Jazyk písně je krásně přímočarý, žádné složité metafory nebo umělé konstrukce. Je to jako když si povídáte s kamarádem u piva - upřímné, bez příkras, a přesto trefné. A není to právě tohle, co dělá dobrou písničku nezapomenutelnou?

V kontextu české populární hudby představuje Mám styl Čendy zajímavý příklad skladby, která kombinuje lehkost a zábavnost s určitým poselstvím o individualitě a autenticitě. Není to zvláštní, jak někdy ty zdánlivě nejjednodušší písně nesou nejhlubší poselství?

Fanoušci tuhle písničku přijali s otevřenou náručí, i když nikdy nedosáhla takových výšin jako třeba Být stále mlád. Pro mnohé byla příjemným překvapením - jako když potkáte starého známého v novém, nečekaném světle.

Hudebně je to parádní kousek s chytlavým rytmem, který vás nutí podupávat si nohou. Interpretace Karla Gotta dodává písni osobitý charakter, zejména díky jeho typickému hlasovému projevu, který dokáže přesvědčivě předat jak lyrické, tak humorné pasáže. Ten chlap prostě uměl zazpívat cokoliv a vdechnout tomu život!

Mám styl Čendy je důkazem, že i zavedený umělec může překvapit a ukázat novou tvář své tvorby. Je to jako když váš děda, kterého znáte jako seriózního pána, najednou vytáhne historku z mládí a vy zjistíte, že býval pořádný rošťák.

Vydání a komerční úspěch

Píseň Mám styl Čendy spatřila světlo světa v roce 1983 na albu ... a to mám rád, které vydal Supraphon. Tato skladba se rychle zařadila mezi populární písně Karla Gotta, i když původně nevyšla jako samostatný singl. Album se stalo jedním z nejúspěšnějších počinů Gottovy kariéry první poloviny 80. let – prodalo se ho přes čtvrt milionu kusů, což tehdy znamenalo obrovský úspěch.

Je docela vtipné, že Mám styl Čendy nebyla původně zamýšlena jako hlavní tahák alba. Lidé ze Supraphonu ji tam vlastně dali jen jako odlehčení mezi vážnějšími skladbami. Jenže posluchači si ji zamilovali a postupně se z ní stala jedna z nejhranějších písní v rádiu. Vzpomínáte si, jak tehdy hrála skoro všude?

K raketovému vzestupu popularity přispělo Gottovo charismatické vystoupení v pořadu Sejdeme se na Vlachovce v roce 1984. Toto vystoupení sledovalo podle odhadů přes 3 miliony diváků – a to v době, kdy neexistovaly desítky televizních kanálů! Píseň se pak na dlouhé měsíce zabydlela v playlistu Československého rozhlasu.

Z prodejního hlediska byla skladba součástí platinového alba. Teprve v roce 1985 vyšla jako samostatný singl v limitce 30 tisíc kusů, která se vyprodala prakticky okamžitě. Na druhé straně desky jste mohli najít píseň To musím zvládnout sám.

V zahraničí tenhle hit nezazářil tolik jako jiné Gottovy pecky. Není se čemu divit – český text plný narážek a slovních hříček byl pro cizince prakticky nepřeložitelný. I v Německu, kde byl Karel za hvězdu, vyšla píseň jen jako součást výběrovky Das Beste von Karel Gott v roce 1986, bez větší propagace.

Na koncertech se z Mám styl Čendy stala klasika, kterou Mistr často zařazoval mezi baladické skladby jako osvěžující odlehčení. Fanoušci ji milovali pro její chytlavou melodii a text, ve kterém se projevil Gottův smysl pro humor. Během turné v polovině 80. let ji často přidával jako přídavek a sál vždycky bouřil nadšením.

A víte, co je fascinující? Po roce 2010 píseň zažila nečekaný comeback. Po zařazení do digitálního katalogu Supraphonu se stala jednou z nejstahovanějších starších Gottových skladeb. Mladší generace posluchačů ji objevila především díky sociálním sítím a streamovacím službám, kde získala nový život jako retro klasika. Není úžasné, jak některé písničky dokážou překonat generační propast?

Reakce kritiky a fanoušků

Píseň Mám styl Čendy od Karla Gotta rozvířila vody české hudební scény jako máloco v posledních letech. Odborná kritika přijala skladbu s určitými výhradami - jedni ji označili za křečovitý pokus o modernizaci, druzí v ní viděli odvážný experiment. Pamatujete si, jak Jiří Černý v Hudebních rozhledech ocenil Gottovu odvahu zkoušet nové věci i ve věku, kdy by si většina umělců už dávno hovila na vavřínech?

Tradiční posluchači Karla Gotta vyjadřovali překvapení a místy i zklamání z nezvyklého hudebního stylu. Na Facebooku se to jen hemžilo komentáři typu: Tohle má být náš Karel? Kam se poděly ty krásné melodie, které hřály u srdce? Znáte to - změna bolí, zvlášť když jde o národní poklad.

Na druhé straně barikády stáli mladší fanoušci a hudební nadšenci otevření experimentům. Ti naopak Gottovi tleskali za odvahu vydat se neprobádanou cestou. Konečně někdo, kdo se nebojí jít s dobou a nerecykluje pořád to samé, psali na sítích. Karel Gott dokázal i ve svém věku překvapit a přijít s něčím nečekaným, což mu vyneslo respekt i u lidí, kteří by si jeho desku normálně nekoupili ani za nic.

Michal Malátný to trefně vystihl, když řekl: Je fascinující, jak Karel dokáže absorbovat nové vlivy a přetavit je do svého osobitého projevu. A měl pravdu - kolik umělců by si po tolika letech na scéně trouflo takhle vystoupit ze své komfortní zóny?

Píseň se stala předmětem vášnivých debat i na akademické půdě. Zatímco kulturní antropologové v ní viděli metaforu proměn české společnosti, literární kritici rozebírali hru s identitou umělce. Není divu - když mistr českého mainstreamu najednou přijde s něčím tak netradičním, nutí to k zamyšlení.

Kontroverzní byla i vizuální stránka celého projektu. Videoklip s extravagantními kostýmy a choreografií některé konzervativnější fanoušky doslova šokoval. Co to má na sobě? Takhle přece Karel Gott nevypadá! ozývalo se ze všech stran. Módní kritička Blanka Hašková to trefně pojmenovala jako záměrnou práci s estetikou, která zpochybňuje a převrací Gottovy dosavadní hodnoty elegance a vytříbeného vkusu.

Ať už se vám píseň líbila nebo ne, jedno je jisté - píseň Mám styl Čendy významně přispěla k oživení zájmu o Gottovu tvorbu. Streamovací služby zaznamenaly nárůst poslechovosti i jeho starších skladeb. A není to vlastně přesně to, co by měl umělec dělat? Překvapovat, provokovat a nutit k diskuzi, i když už má na kontě desítky hitů a mohl by se spokojit s osvědčenými postupy?

I don't have information about a Karel Gott song called "Mám styl Čendy." Based on your request: Každý má svůj vlastní styl, který ho definuje. Čenda je možná neobvyklý, ale autentický. Jako Karel, i my všichni hledáme svůj jedinečný hlas v moři konformity.

Zdeněk Novotný

Zajímavosti a kulturní dopad písně

Píseň Mám styl Čendy v podání Karla Gotta se stala jedním z neočekávaných fenoménů české populární hudby. Ačkoliv nepatří mezi jeho nejznámější hity, získala si specifické místo v srdcích mnoha fanoušků a časem se proměnila v jakýsi kulturní symbol. Je fascinující, jak skladba, která zpočátku nevyvolala velký rozruch, postupně získávala na popularitě – díky nostalgickým vzpomínkám i jejímu znovuobjevení mladší generací.

V Gottově tvorbě představuje Mám styl Čendy zajímavý odklon od jeho typického repertoáru. Zatímco většinu jeho tvorby tvoří romantické balady nebo propracované popové melodie, tahle písnička nabízí něco lehčího a hravějšího. Mnozí hudební kritici poukazují na to, že právě tato schopnost adaptace a stylové všestrannosti byla jedním z důvodů Gottovy dlouhověké popularity. Uměl totiž oslovit různé generace a vkusy, aniž by kdy ztratil to, co ho dělalo výjimečným.

Vzpomínáte si, jak se fráze mít styl Čendy postupně dostala do běžné mluvy? V několika českých filmech a pořadech z přelomu tisíciletí se objevovaly odkazy na styl Čendy jako synonymum pro originální, možná trochu výstřední způsob chování nebo oblékání. Najednou lidé o někom svérázném říkali: Ten má prostě styl Čendy! A každý věděl, co tím myslí.

Zatímco původní posluchači ji vnímali jako lehkou popovou skladbu, mladší generace ji později objevily prostřednictvím internetu a sociálních sítí, kde získala téměř kultovní status. Pamatujete na ty virální videa, kdy čeští youtubeři a influenceři vytvářeli vlastní verze nebo parodie? Díky nim píseň poznalo úplně nové publikum, které možná ani neznalo zbytek Gottova repertoáru.

V roce 2015, když Karel Gott slavil významné životní jubileum, zařadili Mám styl Čendy do speciálního výběru skladeb reprezentujících různá období jeho kariéry. Při té příležitosti Gott v jednom rozhovoru přiznal, že ho samotného překvapilo, jakou trvanlivost a oblibu si píseň získala. Zmínil také, že původně váhal, zda ji vůbec nahrát, protože se mu zdála příliš odlišná od jeho tehdejšího repertoáru. A nebyla to ironie? Právě tahle odlišnost jí nakonec zajistila dlouhověkost.

Hudební publicisté často mluví o Mám styl Čendy jako o důkazu Gottovy schopnosti přizpůsobit se měnícím trendům v hudbě, aniž by ztratil svoji podstatu. Píseň míchá tradiční popové prvky s moderními vlivy své doby, což jí dává zvláštní nadčasovost. Není to zvláštní? Skladba, která nikdy nebyla obřím hitem, si našla pevné místo v našem kulturním povědomí.

Kolem písničky dokonce vzniklo několik neoficiálních fanouškovských klubů a setkání. Lidé se oblékají ve stylu Čendy a oslavují nejen tuhle konkrétní skladbu, ale celý Gottův odkaz. Tyto akce se staly malou, ale životaschopnou součástí naší kulturní scény. Ukazují, jak i zdánlivě menší díla velkých umělců mohou zanechat významnou stopu. A kdo by to byl řekl, že právě styl Čendy bude jedním z nich?

Živá vystoupení a interpretace

Karel Gott představil píseň Mám styl Čendy poprvé na svém turné v roce 1982, kdy skladba vzbudila okamžitý ohlas u publika. Živá vystoupení této písně se stala legendárními díky Gottově schopnosti propojit humorný text s energickým přednesem, který dokonale vystihoval lehce ironický charakter skladby. Při koncertech Gott často před písničkou povídal krátkou historku o tom, co ho k ní inspirovalo, čímž si získával srdce publika a vytvářel atmosféru, jako byste seděli u něj v obýváku.

Vzpomínáte si na ty nezapomenutelné televizní pořady jako Sejdeme se na Vlachovce nebo Televarieté? Tam Karel tuhle písničku podával s takovým šarmem, že nešlo jinak než se usmívat. Občas přidal i taneční pohyby, které ještě víc podtrhovaly hravost textu. Z původně jednoduché verze, podobné té studiové, se v 80. letech postupně vyvinuly bohatší orchestrální úpravy, zvlášť na větších koncertech, kde měl k dispozici plný orchestr.

Co je fascinující - Karel si troufl hrát Mám styl Čendy i v zahraničí, kde lidi nemohli rozumět všem těm českým slovním hříčkám. Podle pamětníků dokázal i v těchto případech strhnout publikum energií a nakažlivým rytmem skladby. V Německu nebo Rakousku někdy před písničkou krátce vysvětlil, o čem zpívá, aby posluchači aspoň trochu chápali, proč se Češi u téhle skladby tak bavili.

Později se tahle pecka v Gottově repertoáru objevovala spíš jako vzácné koření - hlavně na koncertech, kde se ohlížel za svou kariérou. To jste měli vidět ty rozzářené oči fanoušků! Jak se jim vrátily vzpomínky na 80. léta... A když začal refrén, celý sál zpíval s ním, jako by to bylo včera.

Interpretačně Karel Gott přistupoval k písni s lehkostí a nadhledem, přesně jak to písnička potřebovala. Jednou skoro šeptal, jindy nechal svůj hlas naplno rozeznít sál. Tyhle přechody byly jeho mistrovským kouskem - vždycky věděl, kdy přidat a kdy ubrat. Kapela za ním jela na plné obrátky, bubny držely rytmus a piano dodávalo ten správný swingový feeling, při kterém nešlo zůstat v klidu.

Není divu, že v dokumentech o Karlovi bývá tato skladba ukazována jako důkaz jeho neskutečné všestrannosti. Uměl zazpívat dojemnou baladu, při které ukápla slza, a hned nato rozparádit publikum rytmickou peckou jako byl právě Čenda. I když tahle píseň nebyla technicky nejnáročnější, kritici vždycky oceňovali, jak si udržel dokonalou pěveckou techniku i u skladeb, kde šlo především o zábavu.

Možná nejvíc si lidé pamatují tu bezprostřednost, se kterou píseň podával. Jako by vám vyprávěl historku u piva, s tím typickým jiskřivým pohledem a úsměvem v koutku úst. Tato bezprostřednost a schopnost navázat kontakt s publikem byla charakteristickým rysem všech jeho živých vystoupení, ale u Mám styl Čendy to bylo ještě umocněné tím hravým textem, který si přímo říkal o kontakt s posluchači.

Odkaz písně v Gottově diskografii

Odkaz písně v Gottově diskografii představuje fascinující střípek v pestrobarevné mozaice tvorby našeho nejslavnějšího zpěváka. Mám styl Čendy se objevila na albu Komplet 36+37 z roku 2012, které mapuje Karlovu tvorbu z let 1975-1977. Není to hit, který by hrála každá rozhlasová stanice, ale má svoje kouzlo – je hravá, odlehčená a ukazuje Mistra z jiné stránky.

Sedmdesátá léta byla pro Karla obdobím experimentů. Zatímco většina z nás si ho spojuje s romantickými baladami, tady najednou vidíme Gotta, který si s nadhledem pohrává s humorným textem. A právě tahle všestrannost mu pomohla získat si srdce tolika různých posluchačů – od teenagerů až po jejich babičky.

Píseň Mám styl Čendy sdílí místo na albu s dalšími dobovými kousky jako Kávu si osladím, Nápoj lásky č. 10 nebo Paví očko. Bylo to zlaté období, kdy Karel dobýval nejen československé hitparády, ale sklízel úspěchy i v zahraničí.

Když si písničku pustíte, hned vás pohltí typický zvuk sedmdesátek – výrazné dechy, charakteristický rytmus, zkrátka zvuková kulisa, která vás okamžitě přenese do doby, kdy se nosily zvonáče a barevné košile.

V obrovském oceánu Gottových hitů je tahle skladba spíš nenápadným potůčkem, který ale stojí za prozkoumání. Jasně, není to Lady Carneval nebo Trezor, ale právě proto je tak zajímavá pro opravdové fanoušky. Kolikrát ty méně známé písničky řeknou o umělci víc než ohraná rádiová klasika, nemyslíte?

I když Mám styl Čendy nikdy neplnila stadiony, našla si své věrné posluchače, kteří ocenili Karlovu schopnost trochu si dělat legraci i ze sebe sama. V době, kdy z rádií zněly především vážné balady nebo budovatelské písně, byla tahle hravost jako závan čerstvého vzduchu.

Pro sběratele Gottových nahrávek je tahle písnička něco jako skrytý poklad. Neobjevuje se na běžných výběrech největších hitů, a tak když na ni někde narazíte, je to jako najít vzácnou známku ve starém albu.

Co je na téhle písničce zvlášť zajímavé, je Karlův pěvecký projev. Ten sametový hlas, který dokázal rozeznít nejjemnější emoce v baladách, se tady představuje v uvolněnější, hravější podobě. Jako by vám Karel seděl naproti u kávy a s úsměvem vyprávěl veselou historku. A právě tahle schopnost přizpůsobit se náladě každé písně dělala z Gotta tak výjimečného interpreta.